Utery 27.2.
Tomu se rika zewling. Po dvou prolenosenych dnech Czech team nemel nic jineho na praci, nez grilovat, koupat se v bazenku a uzivat si krasneho ubytovani na hrade „Sousfork“. Diky vydatnym bourkam a destum se vse kolem krasne zelena a kvete, presto ze se schyluje ke konci leta. Vypraveni o tom, ze se dest vypari drive nez dopadne na zem, se stalo minulosti. Dokonce hlavni mesto Cannberu zasahlo natolik prudke krupobyti, ze si mohli nasledujici den deti stavet kroupove snehulaky.
PONDĚLÍ 18.6.
Je podvečer, po letovém dni a sedíme na parkovišti před kempinkovým místem společně s Hollmanama, Vyhláskama a Vyparinovcema. Kuba Hollman popisuje nejsilnější zážitek z letu: „Tak jsem nalítával ke svahu že se si přisváhnu a vidím, pod základnou se pasou ovce. Jedna byla taková kulhavá, stála na třech, jednu podepřenou a koukala na mě. Těsně jsem jí prolít nad hlavou, podlomila se jí ta nemocná noha a válela kotrmelce do půli svahu. Tam se zachytila, pohlédla opět na mě, zatočila se jí z toho hlava a s bekotem se opět hlava – riť – hlava –riť to smažila dolů. No a tak tam na nás čeká jehněčí.“
To Martin Pacejka zvolil dnes let rovinami a tak se prolétl 10 km tam a 15 km pěšky po svých…a boso. Radek Vyhlas to také zapíchl u otočku v rovinách a zbytek české partičky těsně nedolétlo.
