PILOT'S CORNER

MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY ITÁLIE – LEVICO TERME

Během víkendu se přijelo zúčastnit tohoto závodu více než stovka pilotů jak z Čech, tak i jiných zemí. Toto nové místo objevovali předešlý týden závodníci XC Open. Malé městečko v údolí mezi dvěma jezery, zasazené do doliny a obklopující dva horské hřebeny, táhnoucí se směrem k údolí Pievy do Feltre a Belluna. V předešlých dnech zalétali piloti 150 km návratové trasy. Tak uvidíme jak se poštěstí v tomto závodě. Během tréninkových dnů to tady vypadalo jako v prádelně a nebyla možnost si pořádně prohlédnout terén. Zato první den tasku to v noci pořádný slejvák vyčistil, vzduch jak zrcadlo a my se konečně mohli rozhlédnout po okolí.

Vím, že jakákoliv korespondence s plátky typu BLESK je zbytečná, marná, únavná a že váha těchto médií je opravdu jenom chvilková a co se zdá jeden den skandální, je druhý den nahrazeno jinou senzacechtivostí a něčím jiným, co nám (nebo někomu jinému) pohne žlučí.

Vědom si marnosti, zmaru a zbytečnosti, přesto jsem se pokusil ohradit se vůči jedné hlouposti, jež nedávno na serveru blesk.cz publikovali.

Vzhledem k velmi kuriózní reakci, jež jsme od nich dostali, jsem se nakonec pokusil seznámit s naší korespondencí aspoň návštěvníky našeho serveru.

Je to tragikomické čtení…

Pátek 6.4.

Konečně na místě zvaném Ichioka v provincii Ibaraki a městečku Cukuba. Taky z toho nejsme chytří. Vítá nás zatažená obloha, veliká zima a spousta usměvavých známých tváří. Pozitivní zpráva, naše ztracené batohy byly nalezeny a kurýrní službou doručeny na místo. Hladoví závodníci si s chutí zalévají instantní polévku, to ještě netuší, že začínají svou týdenní nudlovou pouť. Na headquatru jsme našli náš pohon, desetikilovou pixli plnou bonbónů a pastiček. Personál nám s úsměvem nabízí další dobrůtku, zelený čaj, silně připomínající atmosféru zubařského křesla a zápachem vyvrtanou vodu ze zubu. První tréninkový den zakončujeme silným gastronomickým zážitkem a to návštěvou Suši baru. Vlastně máte jedno, ať jíte co jíte, všechno smrdí jako ryba. V jídelníčku jsme si moc nepočetli a tak jsme nechali výběr na našich Japonských kamarádech. To jsme netušili, co nám přinesou za speciality. Vařená byla akorát rýže, zbytek neidentifikova­telných pamlsků se zřejmě ještě před hodinou proháněl v místních vodách. Na rozjezd jsme museli každý pozřít jednu oslizlou sépijku. Někdo dal přednost polknutí v celku, fajnšmekři si ji kousáním naporcovali. Další chod přinesli naporcované syrové ryby, máčející se v sojové omáčce a vasabi. „Tak teď nevím, jestli jsem se už najed, nebo je mi blbě.“ Ještě nikdy jsme se necítili z jídla tak vysíleni. Všichni jsme byli v očekávání, co z nás druhý den ráno vyleze.

8.6. PÁTEK

Obloha vymetená, slabounký vítr, vysoké dostupy a žádné riziko bouřek. Konečně vypsali kilo. Dva otočáky před hřebenem a pak táhlé 65 km dlouhé rameno směrem na východ po větru. Dnes jsem si řekla, že se budu držet zuby nehty přední partičky, poletím rychle a nepůjdu nikam pěšky. Odstartováno skvěle, první skupinka stále na dohled. Přeskoky bez větších problémů s dostupy okolo 2600m. Stoupáký byly silné a hravé, což se nevyplatilo dneska drtit to v plné šlapce Claudii. Po masivním frontstallu špatné reakce v řízení, prolétla se kolem plachty nohama nahoru, poté závlek a záložka. Celou tuto sestavu napínavě sleduji, hlásím kolizi do vysílačky na safety frekvenci. Naštěstí přistává na malou loučku přímo pod skalami a je pořádku.