Sky aktuálně

Ke konci sezóny směřuje řada pilotů na jih, do tureckého Oludeniz, k prohřátým vodám Středozemního moře, kde ve zbytcích (občas) přijatelného počasí a s převýšením na místním terénu skoro 2000 metrů potom piluje piruetky, zámotky a výkruty na plážemi s připraveným vychlazeným pivem.

Po několika měsících celkem horečného stavebního ruchu, po několika dnech stěhování a po několika týdnech provozu v nových výrobních prostorách, jsme 22. února 2003 naši novou dílnu slavnostně otevírali.

Konečně nastala chvíle, kdy se ve správný moment na správném místě, sešlo více pozitivních věcí a výsledkem je úspěšná expedice.

Třetí v pořadí ze seriálu Světového Poháru se konalo v předhůří Alp, poblíž Milana a jezer Como a Lecco. Skvělá organizace a hlavně objednané počasí zajistilo 6 platných tasku letěných nejen v horách, ale i obtížných rovninách.

Podmínky pro létání jsou fantastické, zázemí s ubytováním v soukromí příjemné a také vás překvapí místní skvělá kuchyně. Co víc si přát? Ráno lanovkou na kopec, breefing okolo 12 a po jedné hodině už startujeme. Létá se nejen podél hor, ale také v rovinách, které jsou termicky velice aktivní. Po třech platných kolech máme první den odpočinkový z důvodu silného větru a velice jej vítáme.

Tenhle víkendový pracovní zájezd měl umožnit našim srbským bratřím natrénovat odhození záložního padáku a poznat úskalí jeho balení a přispět tak k bezpečnosti paraglidingu v těchto jižních krajích. Z 54 zúčastněných pilotů se někteří ukázali být učenlivými studenty, jiní soutěžili v počtu odhození během jednoho dne… I nahoře této akci požehnali a lepší počasí jsme si opravdu nemohli přat.

Dovolte, abychom se s Vámi podělili o video „Fly With Tailwind“, které bylo nominováno do finálového kola filmového festivalu Coupe Icare 2010 konaném v St.Hilaire ve Francii v září letošního roku.

Jakožto velice atraktivní závod, startovní listina je dva týdny předem zcela plná a dalších deset nadšených pilotů čeká na červenou kartu. Bohužel s kartami řádně zamíchalo nevlídné počasí, a tak se v sobotu na registraci sjíždí pouhých 65 pilotů ze Slovenska, Čech, Polska a jediný účastník z Ruska. Předpověď počasí vypadá bledě a nejbližší tři dny. Ale doufáme, že to nebude tak tragické, jak se tvářil Mišo Orolin.

Počátkem listopadu míříme opět do našeho oblíbeného zimoviště, městečka Algodonález na cípku jižního Španělska. Okolí a příroda je oproti loňsku nádherně zelená. Nad Evropou se rozprostřela korálovka od východu na západ a většina pilotů začínají ztrácet naději v jakékoliv polétání. Jak jsme tušili, příroda si s námi letos pěkně hraje. Oproti loňsku je těžké dobře předpovídat počasí, synoptika neplatí, a tak dáváme na místní předpovědi nebo na čuch. Snad krom pár větrných dní jsme hezky polétali. Stačí jen mít dobré průvodce znalé místa a nemusí se vymýšlet.

„Týýý, ##čó….,“ slyšel jsem, sotva jsem vykouknul i s malým batůžkem s Cimou na zádech z lesní pěšiny na mini mýtinu na startu. Že já sem jsem vůbec chodil, říkal jsem si v duchu, ale vší silou jsem byl připraven nenechat se otrávit voly, ##ráky, ##urvami, negativkami a debily, co jich tam do vzduchu vypouštěla skupinka tří mladých a jistě výborných padáčkářů.