Sky aktuálně

Několik dní s pádáky na slunném ostrově…

Země možností, dosud málo objevená piloty. Nádherné letové terény, příjemní lidé a podmínky k létání. Fotky jsou ze dvou závodů, v pohoří Rila a Montana PrePWC.

Tomáš Berka nejenom, že létá a létá, ale taky fotí a fotí :-). Tomáš se s námi podělil s výběrem ze svých kolekcí. (Další povedené kousky je možno nalézt na stránkách www.berx.xz.)

Štvrtok 26.5. 2011
Studené ráno s priezračnou oblohou privítalo 23 pilotov na 2. Kole SP v paraglidingu. Nikto nepochyboval že sa dnes poletí avšak sila vetra v neskoro poobedňajších hodinách vzbudzovala určité obavy. Bola vypísaná 49,1 km dlhá trať s 5 OB ale aj keď všetko vyzeralo jednoducho, takmer každý mal aspoň jeden opakovaný štart. Zdvihnúť sa do 1300 metrov nebol problém, ale vyššie to išlo iba pár jednotlivcom. Deň sa niesol v znamení hesla „Čím neskôr, tím lepšie“, aj keď vietor bol po tretej hodine vo výške 1500 metrov na úrovni 8 m/s, čo spôsobilo mnohým pretekárom nezabudnuteľné zážitky. Po dosiahnutí 1 OB sa dnes proti vetru najďalej pretlačil Róbert Kaučárik, ktorý  sa stal víťazom kola, tesne za ním skončil na 2. mieste Jaroslav Jandúch, a na 3. mieste Peter Vrabec. Večer nás ešte v penzióne Anton príjemne prekvapil svojou návštevou  zástupca Žilinského primátora Dušan Petrík – tiež pilot, aj keď nie padáku, ale motorového lietadla a poprial pretekárom veľa úspechov a športového šťastia. Zajtra nás čaká krásny slnečný deň, silný vietor pred blížiacou sa studenou frontou a večerný guláš s pečenými rybami a hudbou v penzióne Anton.

10.7. NEDĚLE Dneska byl maximálně prožitý den, kdy se střídaly pocity beznaděje, naštvanosti s nadšením a euforií. Konečně se mi podařilo doletět po 91 km do pásky. Štěstím bez sebe poskakuju v cíli jak tajtrlík. Jó, bude se slavit! Radost mi však nevydržela moc dlouho. Po stažení GPS mi oznamují místo cílového času, pouhých 36 km. Cože? To není možné! Ale ano. Minula jsem jeden otoč o 4 m. Tak to mě asi omyjou. Se smutkem v očích vycházím na terásku před hospodou, plnou padačkářů. Nemusím nic říkat, z mého výrazu obličeje je to všem jasné.

Koncem dubna se konalo na východním Slovensku za Vysokými Tatrami závod MS.

Jak už to bývá, počátkem listopadu začíná spousta lidí uvažovat, kam se ještě vydat za létáním do tepla. Variant se nabízí spousta…Jižní Amerika, Kanáry, Brazílie….to vše zní lákavě. Jako jedna z přístupnějších, časově i finančně méně náročnějších možností, kam za teplem, je vyrazit do jižní Andalusie. Zatímco je u nás čas plískanic, sychravého a chladného podzimu, severně nad Španělskem se usadí tlaková výše, která převážně ovlivní počasí na Pyrenejském poloostrově.

Keď človek chodí po horách nejaký ten čas, zistí že najlepšie akcie sú tie, ktoré vzniknú náhle alebo ako výsledok nejakej komplikácie. Inak tomu nebolo ani v tomto prípade. Vedel som, že mám na Triglave „zabudnutý batoh“ ako hovoria horolezci, keď sa im nepodarí zdolať vrchol alebo cestu. Ani nie pred rokom sme s Tomášom Lednikom a partiou priateľov stáli na jeho vrchole a odletieť sa vtedy podarilo len Michalovi a Tomášovi. Ja som napokon na severnú stranu štartovať nechcel a tak som zišiel späť na Kredaricu a odletel odtiaľ. Vrchol Triglavu mi teda odolal a ostal tak v povedomí ako nesplnená výzva.

V sobotu večer prichádzame do centra preteku ktoré sa nachádza na chate nedaľeko Plavnice. Postupne prichádzajú aj ostatný piloti zo Slovenska, Čiech, Poľska, Maďarska, Ukrajiny ba dokonca Slovinska. Pri registrácii sa stretávame s mnohými priateĺmi z ktorými sme sa naposledy videli na pretekoch v minulom roku, a tak veru je o čom rozprávať. Večer trávime v priemnej atmosfére okolo táboraku. Keď sa poberáme spať nad nami je takmer jasná obloha a tak dúfame ze nasledujúci deň sa poletí.